Vítězslav Nezval (1877-1958) byl český spisovatel, básník a redaktor. Jeho práce byla důležitou součástí české literatury 20. století. Nezvalův dílo bylo ovlivněno modernistickou estetikou a surrealismem a jeho básně byly obdivovány pro jejich krásný jazyk, imaginaci a výrazné obrazy.
Nezval se narodil v malé vesnici u Brna a začal se zajímat o literaturu a poezii ještě před tím, než dokončil střední školu. Poté vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a pracoval jako redaktor a člen redakční rady v několika časopisech. V roce 1924 se stal členem skupiny Devětsil, národního hnutí moderního umění v Československu.
Nezvalův první sbírka poezie byla vydána v roce 1923 a od té doby napsal mnoho dalších knih, včetně „Valčíku na rozloučenou“ (1928), „Loutky“ (1930) a „Paradoxní romány“ (1934). Jeho práce byla také přeložena do mnoha jazyků.
Nezvalova práce vyvolala velký ohlas mezi českou veřejností a v roce 1946 byl oceněn státním vyznamenáním. V roce 1948 se stal členem České akademie věd a umění a v roce 1956 byl jmenován čestným členem.
Nezvalova poezie se stala inspirací pro mnoho autorů a jeho práce je stále často citována a analyzována. I po jeho smrti zůstává Vítězslav Nezval jedním z nejvýznamnějších českých básníků 20. století.